Prší

28. ledna 2017 v 17:33 | Poshuk
Pondělí 16. ledna

Ráno jsem přivítala spolknutím další polovičky Strattery (už třetí den po sobě) a pak chvátala do školy. Pamatuju si, že jsem byla docela rozjařená, povídala jsem si se Střapočem jako vždycky a vůbec, zažila už jsem horší dny. Ve škole jsem si ostatní pořád držela trochu dál od těla, ale v odpoledním vyučování jsme měli před děckama ze semináře zkušebně přednášet o našich zážitcích z Pražského studentského summitu, tak jsem se tím asi nějak hodila do pohody. Vím jenom, že mě sralo všechno a všichni. Například když jsem si byla načipovat oběd a někdo si ho čipoval přede mnou. Nebo když jsem šla za někým po chodbě. Nemusel nic udělat, prostě mě vytáčela jenom jeho existence.

Taky jsem se přeobjednala k psycholožce. Měla jsem totiž termín ve středu v poledne, ale to mám zrovna seminář, kde jsem to pořádně přepískla s absencí, tak jsem ji poprosila, ať to odložíme. Termín měla volný až další středu v 11.30, tak jsem na to ze zoufalství kývla.

Úterý 17. ledna

První Strattera v plné palbě, tj. 40 miligramů. O velké přestávce jsem ve škole věděla, že něco není jak má být. Začalo mi být hrozně zle a pořád jsem se odřezávala od lidí. Vzkázala jsem proto spolužačkám, ať jdou na tělák beze mě a učitelce vzkážou, že jsem šla zvracet. A jak jsem řekla, tak jsem udělala.

Na záchodě jsem strávila asi patnáct minut z přestávky a pak další minuty po zvonění. Chtěla jsem to totiž vyvrhnout o samotě, jenže tam nějaké krávy chodily dál ještě dlouho po začátku hodiny, takže jsem jenom seděla, čekala a hněv ve mně dál narůstal. Když už jsem měla prsty v krku a chystala se to KONEČNĚ vyloudit ven, přišlo na záchody další stádo slepic a po řádném vykonání potřeby si jako surikaty ještě slušných pár minut sušily ruce na fukaru. HALÓ, MŮŽU VÁM VYTRHAT VLASY?

No nic. Až jsem dokonala co jsem měla, vyšla jsem ze záchodků a sedla si do klubovny, kde bylo pár kluků, kteří na tělocviku necvičili. Pouštěla jsem si tam něco do mobilu, ale pak mi napsal Lukáš a z naší běžné rozepře jestli jsou deprese skutečné anebo jim dávám v hlavě moc prostoru jsem se rozbrečela a šla jsem to vydýchat na záchod. Pak to ale pokračovalo -- byla jsem nejenom agresivní a iritabilní jako doposoud, ale ani jsem nejedla, měla jsem strach z lidí, přepadaly mě úzkosti, simultánně jsem brečela po celý zbytek dne, od vyučování až do večera jsem měla zimnice a střídavě mi bušilo srdce, měla jsem zrychlený dech, přidaly se bludy a paranoia, dál jsem se odstrčila od lidí a když se mnou někdo mluvil, běhaly mi v hlavě představy, jak ho mlátím a on padá k zemi. Tady jsem si uvědomila, že začíná jít do tuhého a že to musím nutně začít řešit.

Středa 18. ledna

Strattera, 40 mg. Po nepřestávajících záchvatech úzkosti a sociální fobii jsem posbírala kousky odhodlání a o přestávce znovu vytočila číslo psycholožky, jestli bych nakonec nemohla přijít už dneska, protože jsem na tom hůř A TAKY JSEM SI UVĚDOMILA, ŽE ABSENCI UŽ MÁME STEJNĚ UZAVŘENOU. Měla už bohužel volno jenom v jedenáct (což znamená nejít na matiku, nepsat čtvrtletku a schytat tu horší a zákeřnější verzi), ale kývla jsem na to a šla.

Chvilku jsme si povídaly, diagnostikovala mi středně těžkou depresi a byla fakt moc příjemná. Prohlásila něco ve stylu, že tu sice mám napsanou poruchu přizpůsobení, ale že to spíš vidí na něco vážnějšího, chvilku listovala v sešitku duševních nemocí a pak ho odložila se slovy, že diagnostiku necháme na paní psychiatřičce. Doporučila mi, že si mám během depresí zkoušet aspoň něco malovat (protože jsem jí řekla, že mi to doecla pomáhá) a zakončila to se slovy, že pokud budu mít pocit, že se na mě ještě někdo dívá, je to jedině tím, že mi to moc sluší. <3 Díky!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 slunecnyden slunecnyden | Web | 28. ledna 2017 v 18:18 | Reagovat

Ahoj, jestli se toho chceš zbavit, tak hlavně disciplína. Jestli tě baví sjíždět se euforií a propadat na dno, tak to tak nech. Vlastní zkušenost.

2 Siginitou Siginitou | Web | 17. února 2017 v 12:56 | Reagovat

No mě diagnostikoval hraniční poruchu osobnosti, beru léky ale stejně mám pocit že mi moc nepomáhají :(
A k tobě, souhlasím s slunecnyden, takže asi tak :)

Ale doufám že se ti povede líp a že to zvládneš :)

3 Personalistka Personalistka | 19. února 2017 v 13:39 | Reagovat

na www.personalistka.cz můžete vložit inzerci práce zdarma

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama