Pád na hubu aneb Vítám tě, deprese

23. ledna 2017 v 12:39 | Poshuk
Pokračování předešlého shrnutí minulých dní. Po čtyřdenní pervitinové jízdě jsem spadla do deprese a začala mít mezi lidmi první sociální úzkosti.

Pátek 13. ledna

V 10.30 mířím k psycholožce. Vyprávím jí o posledním týdnu i předešlých dvou měsících a ona vyjádří podezření, že může jít o bipolární poruchu. Mám se hlídat. Předepisuje mi Stratteru (znovu), abych se dostala z deprese.

Zašla jsem s receptem do lékárny, konečně do práce odeslala podepsané smlouvy a šla pokračovat v letargii domů do postele.

Večer jsme měli velkou akci ze třídy. Po dlouhé době jsme se domluvili, všichni napříč osobnostmi a koníčky a skoro v plném počtu se sešli v jednom večerním baru. Samozřejmě jsem nedošla. A v nasranosti na sebe samou jsem k tomu všemu i přestala odpovídat kamarádům na esemesky, takže o mně někteří měli i strach.

V noci po chlastačce v baru pokračovali ti otrlejší jízdou v Tečkách, což bylo místní epicentrum noční zábavy všech millenials. Kamarádky mě dál svolávaly, a ve dvě ráno jsem dostala SMS i od Fuckboye. "Ty dnes nekalis?" Nice. Kdybych tehdá už dávno nespala, byla bych schopna se během půl hodiny dát do gala a přiběhnout k němu jak pes na vodítku.
Každopádně -- později mi moje bff (říkejme jí Zvíře) vylíčila, jak to s ním prý bylo. Po 2. hodině ráno za ní prý v baru přišel a zeptal se jí, jestli tu jsem i já. Na to mu ona odpověděla, že jsem tu být měla, ale neodpovídám jí na zprávy a že má o mě strach. On prý mávl rukou a řekl, že se o sebe umím postarat (KDE DÁVÁM MOZEK, KDYŽ S NĚKÝM RANDÍM???). Zvíře to nasralo a opáčila mu, že by o mě měl mít strach, a ne mě mít na párku. Fuckboy se jen usmíval a pak se od sebe odtrhli. Mooc pěkné.

Stejně jsem ráno musela brzo vstávat.

Sobota 14. ledna

Jeli jsme se Střapočem do vedlejšího města na setkáníčko mládežnických rad našeho kraje. Byla to sranda, nechce se mi moc vypisovat, zkrátka takové klasické politikaření. Zapomněla jsem si vzít první Stratteru, takže jsem na sebe byla naštvaná, ale řekla jsem si, že to doženu v poledne, když přijedeme domů.

Kolem půl jedenácté se mi stala docela zajímavá věc. Byli jsme si v kuchyňce dělat kafe, kolem mě bylo asi 6 dalších lidí a já chtěla položit svůj hrníček na kuchyňskou linku. Když jsem to udělala (a jsem přesvědčená, že sem ho položila!), měla jsem najednou zvláštní zatmění a pamatuju si až na moment, kdy se hrníček s obrovským rachotem roztříštil na podlaze. Mohlo to trvat nějaké tři vteřny, ale přísahám, že si z té doby nepamatuju ani nanosekundu. Strapoč mi pak se smíchem řekl, že jsem na ten hrníček celou dobu civěla a sledovala, jak se pomalu řítil k zemi.

Odpoledne jsem si vzala půlku tabletky a při dalším návalu deprese se přímo modlila, ať zabere co nejdřív.

Neděle 15. ledna

Záchvat vzteku, apatie, lowmood, prázdnota a nic. Další půlka Strattery, začala jsem cítit tu příjemnou otupující bolest hlavy jako ve svěráku a arytmii, kterou mi tyhle prášky způsobovaly vždycky. Naděje na zlepšení je nadosah!!!

A že bylo načase, protože jsem začala v nekonečnosti té prázdnoty zase uvažovat o tom, jak moc by mě ostatní postrádali, kdybych to prostě ukončila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nejlepší české vtipy Nejlepší české vtipy | E-mail | Web | 24. ledna 2017 v 20:17 | Reagovat

Nový web a apka pro české nejlepší vtipy! Databáze 20.000 vtipů s denní aktualizací a možností instalace mobilní aplikace. Každý den dva, tři nové vtipy na mobil.

2 cynickepovidlo cynickepovidlo | Web | 27. ledna 2017 v 18:23 | Reagovat

Konečně jednou atraktivní blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama