Ještě víc psycho, než jsme doufali

4. ledna 2017 v 12:57 | Poshuk
4. ledna 2016

12.30

Tak dneska jsem byla poprvé na psychoterapii. Abych se nezapřela, přišla jsem rovnou o deset minut později (protože kdo moh tušit, že psychologická klinika sídlí mimo hlavní sídlo nemocnice v budově magnetické rezonance, žejo), ale s pošukama jako já už má paní psycholožka zjevně zkušeností dost, takže hrála profesionálku.

Na začátku proběhly ty klasické seznamovací formálnosti, řekla jsem jí pár věcí o sobě a na otázku, s čím jsem přišla, jsem odpověděla, že se potřebuju vyrovnat sama se sebou. Dostala sice doporučenku od mojí psychiatričky, ale vzhledem k protahovačkám se systémem a tudíž tomu, že už byla dva měsíce stará (tzn. ještě z období, kdy jsem měla svoje nejvíc špatné depky a rodiče se počtvrté rozhodli, že se rozvedou), bylo třeba info trochu aktualizovat. Takže ne, rodiče už se zas rozvádět nebudou. Bohudík, bohužel.

Myslela jsem, že budu mít docela problém udržet pláč, ale měsíce trénování asi udělaly svoje, takže mě to po čase přešlo. Prozradila jsem jí svoje experimentování s jídlem, načrtla něco o svých meltdownech a dostala dotazník na depresi. Tam prý vyšlo, že tam trochu je (jen trochu proto, že od konce listopadu se mi podařilo najet na normální mód), a dostala jsem nějaký obecný screening psychických poruch. Teda, aspoň myslím, protože jsem tam poznala pár otázek na psychopatologii. Výsledky byly jen emoční labilita, pocity méněcennosti a tohle kolísání sebevědomí, takže nic, co bych předtím nevěděla. Pak taky velká extroverze, fixace na lidi a z toho plynoucí choleričnost. Jakožto temperament.

Taky jsem jí měla nakreslit postavu. Začala jsem kreslit kluka, velká hlava, ledabyle nakreslené tělo a obecně docela malá postavička, vzhledem k tomu, jak byl ten arch velký. Oči jsem nakreslila docela srdečné, pusu jsem chtěla nejprve přeskočit (anebo nakreslit smutňocha), ale pak mě vyděsil možný význam, a tak jsem mu nahodila úsměv. Raději. Prý "nakresli je jak nejlíp umíš", to jo. Takže chaotičnost, ledabylost, sklony věci odfláknout a nesystematický postup mi trochu potvrdil diagnózu ADHD. Nicméně usoudily jsme, že je klukovi okolo čtrnácti.

Zajímavostí by pro vás mělo být, že jako první člověk podvědomě vždy maluje pohlaví sobě vlastní, neboť jde o sebeprojekci.

Druhou zajímavostí by pro vás mělo být, že mám bráchu.

A je mu čtrnáct.

Pak jsem dostala za úkol nakreslit mu protifiguru. Takže holka -- opět velká hlava, tentokrát už jsem nakreslila i nějaké ty křivky, a nohy jsem musela napodruhé prodloužit, aby vypadala aspoň jakž takž zdravě. Pohlaví žena, odhadovaný věk dvacet let.

Třetí zajímavostí je -- a tady to začíná být děsivé --, že mi táhne na devatenáct.

No dobře. Prohodila jsem figury. Takže mi asi na ostatních záleží víc než na sobě. Případně, že se fixuju na svůj protějšek. Nejpřekvapivější pro mě ovšem bylo to, že z té kresby jasně vyplynulo, jak moc pro mě znamená brácha. Navíc byly obě kresby menší než by měly, takže jen další potvrzení mého mínusového sebevědomí.

Pak se mě paní Uhlík zeptala, jestli nechci přijednom i zjistit svoje IQ.

Tak proč ne, říkám jí, když údaje mám posledně ze 3. třídy na základce. Výsledek: 129. Zhodnocení po desíti letech: Zhoršení o čtyři body. Takzvaně. Abych zakryla svoje zklamání, začínám si namlouvat, že IQ asi fakt neměří celou inteligenci. Snad.

A pak jsem šla. Příště už se prý pustíme do něčeho konkrétnějšího. Další sezeníčko mám osmnáctého, takže hned den po psychiatričce. Kde jsem byla naposledy v listopadu! Už se nemůžu dočkat.

Do školy už jsem nešla. Původně jsem chtěla, ale pak jsem přišla domů a... všude bylo příliš podnětů na to, abych ztrácela čas ve škole. No co, ještě furt bilancuju na hraně.

Teď si jdu asi ze všeho nejdřív udělat oběd. Rodiče s bráchou přijdou až kolem tří, takže mám ještě dvě hodiny pro sebe. A protože jsem na dobré cestě za zdravým životem bez bulimie, nesmím se nechat ovládnout leností a zas to celé prosrat na čínské polívce a zelí z ledničky. Nebo tak něco. Ozvu se večer.

Pa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 modni-hity1 modni-hity1 | E-mail | Web | 4. ledna 2017 v 14:30 | Reagovat

zaujímavý článok zaujal ma tento blog :)
pozyvam ta do sutaze na mojom blogu budem rada ak sa zapojis :)

2 Špenátka Špenátka | Web | 5. ledna 2017 v 20:34 | Reagovat

Wow. Dost silný článek...

Záleží... pomůžeš si něčím, když se budeš snažit načíst, jak taková sezení fungují a "dát jim to, co chtějí"?
Bude to pak k něčemu?

Ale chápu, že to není úplně jednoduchý, takže tohle je asi rychlá cesta pryč...

PS: Čínský polívky jsou snad největší sr-ačky ze všecho jídla co je :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama